Prázdniny s Eddiem (část 1.)

13. září 2017 v 19:54 | Sonča |  Prázdniny 2017

Prázdniny s Eddiem

část 1.

No musím říct, že se mi to letos opravdu nedaří. Ačkoliv na blog myslím den co den, aktivitou to tu zrovna nehýří. Koncem března jsem začala chodit do práce na zkrácený úvazek. Jak se říká: "Co je psáno, to je dáno!" v tomto případě bohužel neplatilo a tak se ze slibovaných 3 pracovních dnů v týdnu stalo více, než jen pouhé 3 dny a mé "štěstí" na kolegyně, mě bohužel provázelo dál..
Celé se to změnilo až v polovině července, kdy se - na první pohled hrůza, děs a utrpení - stalo něco konečně fajnovýho s fajnovou kolegyní... A hlavně.. Poloviční úvazek!!!! :D

Takže jsem konečně dosáhla svého.. Mám příjem, dost času na školu, dost času na Božského a to nejhlavnější... dostatek času na toho mého "pipíse" ... Jen ten blog sakra.. :/



Ale k prázdninám ...


Letošní léto bylo pro Eddieho obdobím klidu. Pelichal, takže jsem ho udržovala ve vyšší kondici. Vlatně se mi to celkem i hodilo, mohla jsem se v klidu učit na zkoušky bez výčitek, že nelítáme.
S počasím to bylo taky celkem složitý.. Buď pršelo, nebo nám teploty vyskakovali k 35°C, takže jsme buď chodili za zahradu, nebo jsme nechodili vůbec.

- Vegetarián
Nevím jestli se z Eddieho stáva vegetarián, nebo pleje svůj trávník od plevele, ale po lítání si vždy seskočil na trávním a prozobával trávník... Asi si k tomu svému kuřecímu "steaku" dopřával ještě salát :D


- Poštolka
Odhodlaná se učit dendrologii zalezu do postele s papírama s prezentacema. Zhluboka se nadechnu s tím, že to prostě zvládnu (moje 1. neúspěšná zkouška :D ) a se vším odhodláním začnu šprtat latinu a obrázky. Ani ne za pár minutek mi do pokoje přilítne táta s telefonem. Volal tátův známej, že našel mládě káněte lesního uprostřed silnice, co s ním má dělat a jestli mi ho může přivézt.
Celá natěšená na mladý káně, aniž by mi došlo, že najít mládě káněte v polovině léta, když dravci mají mladé z jara je trochu divný a nepravděpodobný, si představuju, jak mi bude dovezena malá kulička pokrytá prachovým peřím. Při těchto představách si připravuji vše potřebné, aniž bych tušila, že to vůbec potřeba nebude.

Známej přijíždí za pár minut a z auta vytáhne poštolku, chudák byl vykulenej a vyděšenej víc jak ta poštolka. "Ahůůůj" zdravím vykulenou poštolku, která mě klovne. "Au! Ty mrcho jedna!" vyjeknu, přičemž se známej vykulí ještě víc, div mu oči nevypadnou... Chvilku přemýšlím, co mám dělat. Doma na poštolku nic nemám a přemýšlím, co jí vůbec může bejt. Vypadala zdravá, jen trochu v šoku. Převzala jsem si jí a nutila tátu, aby mi s poštoulkou pomohl. Přes mé přesné instrukce - postel, vedle postele kufr, na kufru kufřík na šroubky a nařadí a ten sem přines! - chodil po mým pokoji a nic takového nemohl najít, takže jsem mu do rukou dala poštolku, která chudák vykulená dělala mrtvýho brouka. Přinesla jsem kufřík a udělala jí provizorní obutí. S jejíma pařátkama jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. Byla naprosto v klidu.. Zvyklá na Eddieho kopance a křečování jsem byla v šoku.. Na Eddiho stupnici flegmatismu od jedné do destíti to byla jasná šestnáctka! :D
Na noc jsme jí dali do Eddieho přepravky s tím, že ráno uvidíme, co dál... Sedla jsem si k facebooku a napsala kamarádce, že máme doma zraněnou poštolku a dostalo se mi překvapivé a nečekané odpovědi: "Ty taky?!" :D
Chvilku jsme bádali a došli k závěru, že jí možná "srazilo" auto (spíše, cuknul s ní nárazový vítr) a byla v šoku.. ale to se asi už nedozvíme..

Když jsem ráno nahlédla do přepravky, poštolka na mě koukala zkrz otvor ve stěne. Zdála se být v pořádku. Sundala jsem jí obutí, položila jí do trávy a trošku v šoku se chudák rozkoukávala, co se s ní zase děje a hlavně byla nesvá z Eddieho... Trošku jsem jí pomohla s odletem. Přeletěla na zahradu a o chvilku později přeletěla přes dvůr směrem do vsi. Vypadala v pořádku :)


- Student
Eddie bude asi prvním ROZMAZLENÝM dravcem, který vstoupí na univerzitní půdu České zemědělské univerzity... V zimním semestru mě čeká sokolnictví... Hrozně se těším, ale slýchávám hodně, že od toho nemám tolik čekat, že to je poměrně nuda... Tak uvidíme no... Já si myslím, že i kdyby to bylo sebevíc nudnější, pořád je to lepší jak matika! :D


- Ostuda jedna!
Při čekání na Božského jsem si vzala do verandy misku s těstovinama. Žebrali psi, žebral Edd.. Jdu tedy Eddiemu ukázat, že to není nic, co by bylo součástí jeho potravy. Kouknul do misky a pak jak kdyby si řekl: "Žrádlo je žrádlo ať je to cokoliv" vrazil svůj pařátek do těstovil a vytáhl plnou "hrst", kterou si přikryl křídlama a začal se připravovat, že to sežere... Moje těstoviny letěli vzduchem stejně jako slova: "Eddo ty blbče!" ... Máma z okna začala Eddieho hájit, že jedinej, kdo je blbej jsem já, že mu to nemám ukazovat. Začala jsem se s ním o těstoviny tedy prát a brát mu je. Řval a ječel a chvilkama se připravoval, že mi dá co proto... Myslím si, že nic nespolykal, ale boj to byl pořádnej... :D A poučení zní? Když ti dravec na intru zaútočí na párek, je velká pravděpodobnost, že zaútočí i na těstovinu! :D


- Bezvědomí
Minulou sobotu se mi stala nemile překvapivá věc.. Šla jsem klepat kuřecí krky pro Eddieho. Klepu, klepu a klepnu se do palce.. Palec bolí, ale nic hrozného. Zamotá se mi hlava a pak se probudím na zemi. Zvednu se, zvednu prkýnko ze země a maso a jdu do pokoje, kde mi začne docházet, co se stalo a proč mě tak hrozně bolí obličej. Jdu do koupelny. Palec téměř bez známky nějakého poškození, ALE ... ! :D Pod okem monokl, noc natlučenej, div nezlomenej.. V koutcích očí se mi vylila modřina od nárazu do země a smrkám krev, zuby bolí jak čert a rodiče? Chvilku v šoku, ale pak mě popichují, abych si ve verandě nevyvrkla kotník, že je v zemi ďůlek... Že si zahrajeme kuličky atd. ... Ale taková jsme hold rodina.. :D Mamina vráží do dveří, táta během láme stromy v lese a já? .. Já si díky palci nabiju držku :D ... Božský do naší rodiny pasuje naprosto dokonale, dělá si srandu, že do mě cvrkne a já z toho ztratím vědomí... :D




O sokolnictví:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké je tvoje nejoblíbenější roční období?

Jaro
Léto
Podzim
Zima
Mám rád/a všechny

Komentáře

1 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | Web | 13. září 2017 v 20:01 | Reagovat

Krasne

2 Leník Leník | Web | 14. září 2017 v 18:41 | Reagovat

Jéé Soní, ani nevíš, jak jsem ráda, že je tady nový článek :).
Před rokem na začátku prázdnin jsme také našli poštolku, říkali jsme jí Monty. Pamatuješ, jak jsem ti to psala, viď :)?
A dnes na mě na FB vykoukl příspěvek, který jsem přidala před rokem. - Šla jsem si na stadion zaběhat a na tartanu jsem našla malou jiřičku. Asi měla zlomené křídlo. Odvezla jsem ji strejdovi, který pracuje na životním prostředí a má plno zvířat. Dal jí do takové klícky. Bohužel to nepřežila :(, ale udělali jsme maximum...

Pak musíš napsat, jestli sokolnictví byla nuda :D. Já si myslím, že ty si to určitě něčím obohatíš ze své vlastní zkušenosti a bude tě to moc bavit :). Co bys chtěla víc, než studovat svůj koníček :D :)))?

Tu roztržku mezi tebou a Eddiem bych chtěla vidět :D, určitě to bylo vtipné :DDD.

Jejda, fuj. I takový věci se dějou v kuchyni :(. Hlavně, že jsi v pořádku!

3 Jana Jana | E-mail | Web | 3. října 2017 v 7:37 | Reagovat

Krásný osvěžující článek :) jsem ráda, že mám možnost tě sledovat aspoň na FB a tak zhruba vím o všem důležitém, novém a úžasném, co se v Tvém životě děje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Účelem tohoto blogu je ukázat,že sokolnictví není jen o tom,že dravec přilítá na rukavici za kus masa,ale že to je i o srandě a přátelství mezi dravcem a člověkem. :) :)