Křivoklátsko aneb ženy na výletě

1. června 2015 v 21:25 | Sonča |  Cestujeme...

Křivoklátsko aneb ženy na výletě

Když vezmu v potaz, že na tuto praxi nikdo moc nechtěl a radši by jsme byli na kurzu motorové pily (kam ale jako něžné pohlaví nemůžeme), byla tohle asi nejlepší praxe z celého školního roku...
Celkem dobrodružný byl už první den a hned ráno při odjezdu.. Na vlakovém nádraží (asi 15 minut chůze) jsem přišla na to, že jsem si zapomněla nabíječku na mobil a byla tak ráda za svůj tlačítkovej šunt, kde baterka běžně vydrží týden, ale pro jistotu mobil raději vypínám, abych baterkou šetřila...
Dále zjišťujeme, že stojíme na úplně jiném nádraží a vlak nám jede ze stanice opodál.. S hrůzou si všichni říkáme: "Litvínov má dvě vlakový stanice? Cože??" - myslím, že to pro nás bylo více šokující, než to, že nám zachvilku jede vlak a jestli nepohnem, tak máme po ptákách.. Takže berem tašky a rychle pádíme na správné místo odjezdu.. Když přijede vlak, tak i strojvedoucí s průvodčím udiveně koukají, že někdo vůbec odtut nastupuje..
Cesta probíhá "úplně" klidně.. výluka, 30 minut čekání, strojvedoucí mlátící do automatu jenž ho okradl o 20,-, zjištění, že kromě nabíječky nemám šampón a sprcháč (hlavně, že hlavu jsem nezapomněla) ... Vlastně nic neobvyklého..



Vidíte toho největšího lenocha v levo? .. Tak to jsem já..
Předtím než jsme vyjeli, tak část grupy plašila nad tím, že budeme bydlet několik kilometrů od nádraží, kam potáhneme tašky a nejbližší obchod s potravinama je 5 kilometrů.. Nakonec to bylo tak, že naše ubytobna je pouze pár MINUT od nádraží (cca 500 metrů) a nejbližší obchod s potravinami je hned vedle.. a pak hned nad Křivoklátem je Coop, kam se člověk musí vyškrábat přes pořádný krpál..

Ubytováváme se v ubytovně nad infocentrem a jsme celkem spokojení.. Odpoledne vyrážíme na první exkurzi.. do lesa.. na kytky .. Kytka sem.. kytka tam.. Se mnou mlátí alergie, ale snažím se to nějak přežít.. když zjišťuju, že v lese budem až do večera, málem mě trefí šlak... Ke všemu se v lese zastavujeme opravdu u každé kytky, takže jsem nestíhala tahat kapesníčky ...



Po příchodu z lesa se jdeme s holkama ihned vykoupat, než se koupelna zaplní a vycrncá se všechna teplá.. Zalehnem unavené do postele a ospale se sami sebe ptáme, kolik je asi tak hodin.. Kouknem na hodinky a tam sotva pět hodin... Nevěříme svým očím, ale jsme rádi, že už můžeme odpočívat.. Z nudy začneme hrát hru, kdy se na papírek napíše přídavné jméno + podstatné jméno + sloveso + jak + kde + s kým .. postupně se to překládá a posílá dalšímu, který připisuje a dále též posílá dál.. Tahle hra se tak chytla, že jí hrajeme každý den.. A aktivní já, která si zamluvila všechny papírky jela domů s o 100 kilo těžším báglem plným papírků ... Když jsme hledala pár příkladů, co bych sem mohla napsat.. nenašla jsem žádnej, kde by nebylo vulgární slovo s erotickým významem, nebo jméno učitele (hlavně těch oblíbených... nemyšleno ironicky) ... Asi 15 minut jsem si při psaní článku prohlížela všechny papírky a hledala vhodný příklad... nenašla ...

Druhý den jsme na tom poměrně dobře.. venku prší a tak kromě ranní prezentace a odpolední procházky spojené s hádankou, kdy jsme běhali po celém okolí křivoklátu sem a tam aniž by jsme vlastně věděli proč.. Aby jsme odlehčili situaci, já si přivlastnila Křivoklát a ani nevím proč, ale začala jsem si říkat Lancelot.. Týna je Artuš a Sindy... Sindy byl náš statný a věrný oř SchnitzlelSindy - a to z důvodu ...


Ano! Tuto ptákovinu jsme si zpívali po celý celičký týden.. A kdo zná tu pohádku.. Nemohli jsme vynechat písničku o zpívajícím kozlovi...
Po procházce ještě vyrážíme na výstavu a pak na naučné stezky.. Na rozcestí jsme si měli vybrat některou z naučných stezek a projít si jí. Asi tak na půl hodiny jsme skončili na dětském hřišti.. poté jsme byli vyhnání, aby jsme si šli projít ty naučné stezky ... Nakonec vybíráme tu, která vede k dalšímu a lepšímu dětskému hřišky, které znovu kolonizujeme...

Když už nás hřiště omrzí.. rozdělujeme se na několik skupin a každé jde domů jinou cestou.. Zajímalo by mě, kam se poděla věta: " Musíme držet ve skupině, jednotlivci v hororech umírají jako první!", kterou jsme si řekli, když jsme ve velkém chumlu vyrazili k druhému hřišti... Jedna skupina šla tam.. druhá tam.. a já s Eliškou si vybrala správnou cestu.. Po cestě jsme si na odlehčení zpívali písničku "Šílená pohádka", kterou jsem předělala na nás a dokola jí zpívala asi po celých 30 minut cesty domů ... Oooo! Je tak skvělé být bl


Ani třetí den se nevyhybáme dobrodružství.. Naopak! Pravé dobrodružství teprve začíná! Vlakem jedeme do malé, nedaleké a raději nejmenované obce, kde navštěvujeme statek a přes velké rozmluvy pana hospodáře vyrážíme do hospody.. Při pohledu na šíleně špinavé sklenice ve kterých nám je nesena kola se snažíme namluvit si sami sobě, že to je z myčky (i když to bylo velice nepravděpodobné...) S kručícím žaludkem se ani neodvažujeme ptát se, zda by nebyla nějaká polévka...
Tak nějak zjišťujeme, že celá obec je vlastně takové divné místo.. Nikde nikdo a když už se někdo vyloupnul, tak na nás divně koukal... Dělali jsme si srandu, že skončíme jak v Domě voskových figurýn... Domů jdeme pěšky.. krajina byla opravdu krásná ...


Domů přicházíme kupodivu brzy.. A jak jinak, než si večer sedneme k naší hře... Během týdne jsem stihla vystřídat 3 grupy lidí a každým se opravdu nasmála.. Někdy ty výplody stály opravdu za to...

Čtvrtý den naše dobrodružství vrcholí.. Ráno se unaveně doplížíme k autobusu, který nás odváží do nedalekých Skryjí, kde toho máme na programu opravdu dost..
Kromě prohlídky kytek, kdy si už konečně i nějakou z předešlích dnů pamatujeme procházíme opravdu přes krásnou lokalitu... Les s dřevěnými mosty přes drobné říčky... Já opět alergii, ale přežívám ...

Dojdeme k nenápadné rozvodněné říčce, kde kromě pár kamenitých ostrůvků a dvou spadlých stromů na první pohled nic není.. Pak přichází výzva.. "Kdo chce, může se jít podívat na soutěsku, ale musíme přejít řeku" .. Odvážlivců se našlo dost.. Víc jak polovina se vydala přes řeku a řeknu vám.. stálo to za to.. Nervozitou, že spadnu jsem opravdu málem spadla, ale kvůli foťáku v batohu a podpoře Álči, Áji a Jituš jsme to zvládli všichni a se suchýma botama.. Horší to bylo přes skalní, kluzkou římsu.. ale i tu v pořádku zvládáme.. já dokonce s foťákem na krku...



Prohlížíme, fotíme, zkoušíme teplotu vody a pak vyrážíme zpět.. já raději už s foťákem v batohu.. Cesta zpět je jednodušší.. Díky Bohu!! .. S Týnou pro odlehčení horolezeckých schopností zpíváme ....


Pak se přejde skála a tam máme sváča pauzu... Opět na krásném místě.. Znovu fotíme a kocháme se krásou CHKO Křivoklátsko...


Po svačině se vracíme zpátky do Skryjí.. podél řeky, přes skály, srázy, lesy a pole.. Je to prostě fajn! ... Ve Skryjích ještě navštívíme kozí farmu... Když dostáváme suchý chleba jako pamlsky.. kozy se k nám nahrnou a některé stejně jako mě podeberou rohama ve snaze ukořistit si chleba.. Zadek mě bolí ještě teď! ...


Čuníček ... :3

Tahle koza je prostě moje!! :3

Poté máme rozchod na oběd, razíme do hospody, kde se nebojíme napít ze sklenice a ani najíst.. Po obědě razíme do muzea trilobitů, než sami vyrazíme na expedici "Najdi si svého trilobita" ..
Samozřejmě cesta za trilobity je šílená, louky, kameny, srázy.. Ale ta cesta za to stála.. Našla jsem jeden nález.. a dostala jsem potvrzeno, že se opravdu jedná o zbytky trilobity.. Hurááá!! Ještě tátovi zlomím vejpůl kladívko, ale mám trilobita!!! ..
Nakonec najdu dalších x kousků sutě s trilobity po cestě dolů k silnici, kde na nás čekal MINI-bus ...


Celkem nás bylo cca 20 ... Minibus byl pro 16 lidí.. takže někteří museli na zem... Já se dělila o sedačku s Evžou.. pak mi seděla na klíně a pak po částečném odumření nohou opět sedáme každá na jednu půlku sedačky... Já, Sindy, Týna a Jituš jsme vyhozené u infocentra, kde se dělíme na půlku.. jedna část jedene na prohlídku (mého) Křivoklátu a já aholky razíme sami směrem Praha na Globe games ...


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klik, že jsi tu byl/a..

KLIK..

Komentáře

1 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 2. června 2015 v 0:48 | Reagovat

Panečku, už jsem chtěla jít spát, ale tak nějak jsem prostě nakoukla, začala číst a dočetla.
Párkrát jsem se pousmála (hlavně u volby písniček)...
Teda, já se vlastně usmívala pořád a párkrát jsem se uchechtla nahlas, ale to pousmála vypadá tak nějak ženštěji, že?

Dneska už vážně mažu do postele, tak nestíhám hledat, jestli to tu někde máš... Ale fakt mě zajímá, co děláš za školu :-) Lesnickou?

2 Sonče Sonče | E-mail | Web | 2. června 2015 v 7:41 | Reagovat

[1]: Děkuji.. :) :) No vzhledem k tomu, co všechno dělám a někdy i jak se oblíkám, tak si hodně lidí myslí, že dělám lesnickou, ale ne.. :) Dělám Scholu Humanitas v Litvínově (Ochrana a tvorba životního prostředí)

3 Haník Haník | 7. června 2015 v 13:51 | Reagovat

Už nebudu říkat, že jsem po GG unavená :D. Ty toho máš celý týden dost a takový program :O. Bylo to náročné, ale určitě to stálo za to :).
Moc se mi líbí tvé fotky panoramat a zvířat :3.

4 Sonča Sonča | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 10:13 | Reagovat

[3]: Joooo naročné to rozhodně bylo.. a když nemáš písničky, který bys mohla poslouchat a musíš si vystačit s myšlenkama, je to o to šílenější! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Účelem tohoto blogu je ukázat,že sokolnictví není jen o tom,že dravec přilítá na rukavici za kus masa,ale že to je i o srandě a přátelství mezi dravcem a člověkem. :) :)