Brzy do lesa...

15. března 2017 v 20:05 | Sonča |  Eddie ♥ - 2017

Brzy do lesa...


Toho co se událo za posledních pár dní je tolik, že ani nevím, kde a u čeho začít... Ale asi tím nejpodstatnějším... Chřipka je konečně pryč... Hurá!
Když to šlo, šla jsem s Eddiem i tak ven, ale kolikrát mi bylo tak mizerně a lenivě, že jsem zůstala zachumlaná u televize a z lenosti jsem nebyla schopná přepnout ani seriály a pořady, co mě nebaví. Ale teď už bude jenom líp...

 

Jak si vedu... jak si vedeme...

10. března 2017 v 18:39 | Sonča |  Eddie ♥ - 2017

Jak si vedu... jak si vedeme...

Vzhledem k tomu, jak jsem dělala machra, že do školy/péči o Eddíka/lítání s Eddíkem jdu po hlavě, tak po hlavě jsem možná vlítla tak do chřipky, která se na mě přenesla od Božského.
Mám pocit, že v hlavě mám ještě jednu hlavu, co na tu druhou tlačí. Nepříjemný tlak v očích, ucpané dutiny a knedlíky v krku. Doma plno dobrot z Německa a já úplně bez chuti...
Nebyla by to moje mamina, kdyby nepronesla poznámku typu: "Aspoň to všechno hned nesežereš!" ...


Jdu do toho po hlavě!

5. března 2017 v 20:11 | Sonča |  Eddie ♥ - 2017

Jdu do toho po hlavě!

Úvodem tohoto článku musím říct, že jsem nesmírně ráda, že studuji vysokou dálkově, protože po těchto třech dnech na koleji... By ze mě tak do měsíce byl notorický alkoholik z důvodu hrozné nudy (paradoxně je sranda a zábava hlavně v klubech s přáteli = chlast) jinak všude chcípl pes a procházky Prahou mě omrzeli hned první den... Tyto dva dny jsem trávila asi tak, že během večerů jsem popíjela se spolužáky a přes den chodila jako zombie s opicí a večer už zase popíjela... Takže pokud se v tomhle článku najdou pravopisné chyby (nebo jich bude víc než normálně) ... omlouvám se, moc jsem toho za víkend nenaspala.. :D

 


Novoty u Eddieho...

3. března 2017 v 16:10 | Sonča |  Eddie ♥ - 2017

Novoty u Eddieho...

Poté, co jsem se na blog přihlásila ve školní knihovně asi na třetí pokus, můžu jisto jistě říct, že jsem na blog ještě z takové dálky od domova nepsala... Čeká mě víkend plný učiva na ČZU a jakožto vesničana tělem (táta mi neustále říká, že mám prdel, jak selka.. Ha! Ha! :D Máma zase, že jak kombajn, ale i ten patří hlavně k vesnici.. :D ) i duší mě pobyt v Praze délší než jeden den děsí..
Ale musím říct, že ta cesta do Prahy v buse byla úplně jiná, lepší... Když má člověk po zkouškovým a nemusí se celou cestu drtit na zkoušku, ale jen si tak pohodlně sedí.. a kouká na film.. :D

S Eddiem si zítra můžeme zvolat "Álelůůja!", jelikož nám ve vesnici končí pásmo dozoru a snad to byla poslední zkušenost s ptačí chřipkou u nás... Doufám!!
Myslím si, že už jsme si svoje užili a že už bude ohnisek jenom ubývat...

Další články


Kam dál

Účelem tohoto blogu je ukázat,že sokolnictví není jen o tom,že dravec přilítá na rukavici za kus masa,ale že to je i o srandě a přátelství mezi dravcem a člověkem. :) :)